"Konečně doma" Pomyslela si Sára. Byla dva měsíce na soustředění s koňmi, ale jak už se povídá, všude dobře doma nejlíp. Bylo tam mnoho skvělých koní, ale stejnak si myslela, že jejich koně ve stáji jsou nejlepší. A co teprve její pěti-letá klisnička Elita! Jediné, co jí zkazilo po příjezdu náladu bylo počasí - vypadalo to, jako by se mělo rozpršet každou chvilku. "Vypadá to, že dneska Elitu neprojedu" Povzdechla si. Zazvonila na zvonek a čekala, kdy jí otevře bránu jejich podkoní Henry
"Kde ses tak toulala Sáro?" Ptá se Henry s letmým úsměvem. "Až na ty pohledy a medaile jsme nevěděli, že vůbec žiješ" povídá. "Pořád má blbej smysl pro humor" pomyslí si Sára a vejde do dvora. Vtom se blízko zableskne a zároveň zahřmí. "Tom bylo přímo nad náma!" Probleskne Sáře hlavou. "Hoří stáje!" Křičí Henry. "Jdu pro pomoc a zavolat hasiče!" Zavolá v běhu přes rameno.
"Počkat... to hoří u Elity!" Vyděšeně vykřikne. Běží co nejrychleji dokáže, ale strach jí brání. Co když dorazí pozdě? Co když už bude Elita....NE!
Ke stájím dorazila pozdě. Vypadalo to, jako kdyby se měli každou chvíli zbořit. Z vnitřku bylo slyšet zděšené ržání. "To je Elita!" Pomyslela si Sára "Musím ji zachránit" Vběhla do stájí, ale okamžitě jí štiplavý kouř vehnal slzy do očí a skoro nemohla dýchat. "Elito!" volala "Elitko!"
Konečně jí Elita odpověděla zaržáním. Byla až v zadním boxu! "Už jdu pro tebe Zlato!" zavolala Sára mezi kašláním. Kouř byl čím dál víc hustší. Konečně dorazila přes veškeré spadané trámy ze střechy k elitinu boxu. Klisna byla rozzuřená k nepříčetnosti a z očí jí šli vidět jenom bělma. Sára odjistila box a Elita vyběhla ven. Zastavila se a podívala se na Sáru.
Zafrkala a potom se vzepjala na zadních. Sára se snažila si chránit hlavu, aby ji Elita, ze které šel děs, nepokopala. Po druhé v životě se modlila, poprvé to bylo na jejích prvních závodech. Podruhé to bylo o život.
Elita se nechtěla uklidnit nezabrali ani uklidňující slůvka. Pořád se vzpínala, ale kouře bylo pořád víc a víc. "Jestli teď něco neudělám, udusí se tu!" pomyslela si a rychle se rozhodla. Pleskla Elitu přes zadek, dál nedokázala dosáhnout. Byl to zoufalý a hloupý čin, Elita automaticky kopla zadlníma do Sáry, ale vypálila ven. Aspoň tak pomyslela si Sára a v bolestech se zhroutila.
Poslední co viděla, byl Henry. Pak už byla jen tma. A malé světélko.